Časopis Dikobraz

Bezplatná registrace
Zapomenuté heslo
MikrofórumPřidat odkazHerní portálUFO - nadace

DIKOBRAZ  - vtipný pohled do minulého tisíciletí
Dnes již nevycházející satirický a humoristický týdeník dostupný k prohlížení online.


Poptávka: číslo DIKOBRAZU 34, 35 ročník 1968 - pro zprávu použijte Kontakt

 

Z historie časopisu:
    Satirický a humoristický týdeník vycházel původně v odborářském nakladatelství Práce a od srpna 1957 ve vydavatelství ÚV KSČ Rudé právo. Na konci roku 1989 vydavatelství správu orgánů KSČ opustilo a od roku 1990 list uváděl jen copyright (Delta, Praha) a deklaroval se jako nezávislý týdeník. Název časpisu údajně navrhl Jaroslav Seifert, jako redaktor Práce se účastnil příprav.

    Ve 40. letech dominovala obsahu satirická reflexe války, fašistické okupace a osvobození: objevovala se tematika kolaborace, osídlování Sudet, rozkrádání majetku národními správci, dále oslava slovanské vzájemnosti, vítězné Rudé armády atp., v letech 1946-47 také téma dvouletky. V roce 1948 začal vycházet na pokračování ideologicky zabarvený comics s postavou komorníka Jeana. Byl publikován rovněž zahraniční kreslený humor (Čemu se smějí jinde). Vzácně, obvykle polemicky, byla reflektována literatura a publicistika odlišné ideové orientace (účtování s politiky).

    V 50. letech se list stal nástrojem satiry usměrněné v duchu dobových ideologických a propagandistických schémat. V pojetí témat se ustavila zřetelná geopolitická polarizace Východ-Západ, kladně byly reflektovány domácí politické události jako znárodňování průmyslu a kolektivizace venkova. Příslušnost k stalinskému bloku se projevovala přetiskováním textů i kreseb ze sovětských zdrojů. Vedle protiamerických výpadů (karikování Marshallova plánu, politiků a generálů spojených s válkou v Koreji) se prosazovala komunální satira (nákupní horečky vyvolané nedostatkem zboží: rubriky Vyhrňme si rukávy, Ohlasy ostnů, Na ostny apod.). Zejména za redakce Pavla Kohouta pronikaly do Dikobrazu i vážnější literární žánry  a také texty písní a častušek doprovázené i notovým záznamem. Dikobraz také propagoval čtenářský Fučíkův odznak a připomínal výročí literárních celebrit (Marie Majerová, Ivan Olbracht). V roce 1956 byla vyhlášena Májová soutěž Dikobrazu, preferující prózu z pracovního prostředí. Ve druhé polovině 50. let se projevila mírná liberalizační tendence, postupně se začala rozšiřovat tematická i žánrová škála. Dvojice Jelínek-Born parodovala comicsové seriály o Supermanovi, postupná žánrová diferenciace se projevila i mezi kreslíři.

    V 60. letech se žánrové a tematické rozrůznění ve zřejmé souvislosti s liberálnějším společenským klimatem dále prohlubovalo. Vedle satirických a humoristických veršů se objevují aforismy i epigramy. Oblibě se těšila cestopisná publicistika. Výrazněji jsou zastoupeni zahraniční satirici a humoristé. Velkou část obsahu tvořily v 60. letech původní prozaické texty (velmi různorodé drobné povídky, soudničky apod.), krátké povídky a soudničky doprovázel obvykle vlastními kresbami.

    V 70. a 80. letech zrcadlil Dikobraz atmosféru normalizačního bezčasí. Pravidelně připomínal režimní výročí („Vítězný únor“, květnové osvobození Rudou armádou, VŘSR) a mezi těmito dějinnými mezníky periodicky reagoval na řadu témat kulturních i hospodářských (měsíc knihy, Mezinárodní den žen, příprava ročního či pětiletého plánu, žně atp.). Celek doplňovala bezzubá komunální satira (nešvary v obchodě a službách, zmetky, nedostatkové zboží atd.). Řada autorů se zapojila do politických kampaní režimu (např. v roč. 1971 cyklus Proč budu volit kandidátku NF, v němž autoři Dikobrazu v reprezentativní sestavě vyjádřili podporu totalitnímu establishmentu). Do této předvolební akce se jednou ze svých posledních básní zapojil i Josef Kainar (Volební rozhlásek). Podobný ideový základ měla i kampaň Karikatura v boji za mír nebo publicisticko-beletristické aktivity související s Chartou 77. Znovu se vynořil xenofobně interpretovaný sudetoněmecký problém, do centra pozornosti se dostávali úřadující američtí prezidenti, Pinochet, neutronová bomba, jihoafrický apartheid apod. Nekonfliktní satirické a humorné básně s komunální či milostnou tematikou.



    Od 60. let vydávala redakce (zčásti periodicky, zčásti jako příležitostné publikace) Magazíny Dikobrazu; některé byly monotematické, některé byly uspořádány jako pestrý výběr čtení i kresleného humoru. V letech 1974-1985 vycházel Minikalendář Dikobrazu.

    Volným pokračovatelem Dikobrazu se stal Nový Dikobraz (Studio dobré nálady – nakladatelství Kredit, 1990-1993, šéfredaktor Zdeněk Rosenbaum, později Václav Hradecký), na nějž bezprostředně navázal list s původním titulem Dikobraz (Euromedia, 1993-1995, šéfredaktor Alexandr Malý). Po delší přestávce se o obnovení tradice pokusilo pražské nakladatelství Star production, tento Dikobraz však vycházel jen necelý rok (2004-2005).

reklama

© 2011-2016 dikobraz.mikroforum.cz  |  tvorba webových stránek MaJa Webdesign